Slib vyřešit černou díru dvacátého století
Instituce kulturního dědictví v celé Evropské unii nemohly (a často ani nemohou) šířit miliony položek ve svých sbírkách, protože bylo obtížné získat k tomu nezbytná autorská práva.
Směrnice o osiřelých dílech přišla s příslibem řešení tohoto znepokojivého problému, který vedl k „černédíře dvacátého století“. Učinil tak tím, že vytvořil výjimku z autorského práva pro instituce kulturního dědictví, aby mohly digitalizovat a šířit díla ve svých sbírkách, která jsou „osiřelá“, bez nutnosti povolení.
Kromě omezené oblasti působnosti u druhů materiálů však byla směrnice přijata se značnou administrativní zátěží pro instituce kulturního dědictví, které tento systém využívaly. Byla vnímána jako příliš nákladná, což vedlo k tomu, že mnoho institucí kulturního dědictví ji nemohlo využívat.
Přezkum směrnice o osiřelých dílech
Stejně jako u všech směrnic Evropské unie byl o několik let později proveden přezkum s cílem posoudit, zda směrnice plní svůj účel v praxi. Přezkum zahájila Evropská komise v srpnu 2020, tedy o více než sedm let později, než je datum stanovené ve směrnici o osiřelých dílech.
Tento proces zahrnoval nezávislou studii o uplatňování směrnice o osiřelých dílech, která byla zveřejněna v prosinci 2022. Na základě sekundárního výzkumu, průzkumu mezi zúčastněnými stranami (odpovězeného 87 účastníky) a rozhovorů (s 13 jednotlivci) dospěla studie k závěru, že počet děl registrovaných jako osiřelá „představuje malou část odhadovaných osiřelých děl existujících ve sbírkách institucí kulturního dědictví v celé EU“ a že pouze 24 % institucí kulturního dědictví, které odpověděly na průzkum, „se domnívá, že [směrnice o osiřelých dílech] vedla k významnému zlepšení digitalizace a šíření osiřelých děl“. Kromě různých problémů, které respondenti identifikovali, byly obzvláště významné dvě: složitost důsledného vyhledávání a povinný seznam zdrojů, které mají být konzultovány, a nejistota ohledně možnosti držitelů práv požadovat náhradu škody.
Na základě této nezávislé studie Evropská komise ve zprávě o uplatňování směrnice o osiřelých dílech uznala, že „mechanismus směrnice [o osiřelých dílech] se v praxi používá jen zřídka, a jeho význam jako potenciálního nástroje pro masovou digitalizaci kulturního dědictví se proto ukázal být omezený“. Konstatuje rovněž, že „existují praktické obtíže ovlivňující účinnost směrnice, zejména pokud jde o zvláštní požadavky na důsledné vyhledávání“. Evropská komise však nenavrhuje žádné změny směrnice ani opatření, která by zajistila její větší dopad. Směrnice proto bude nadále existovat tak, jak je, aniž by došlo ke změnám její oblasti působnosti nebo jejího systému.
Ačkoli je politováníhodné, že směrnice nebude změněna, Komise vyjadřuje ochotu pokračovat v dialogu se všemi zúčastněnými stranami o tom, jak zajistit zmírnění praktických obtíží ovlivňujících účinnost směrnice, a spolu s úřadem EUIPO prozkoumá možná zlepšení databáze.
Výhled do budoucna: ustanovení o komerčně nedostupných dílech vstupují do hry
Přijetí směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu v roce 2019 spolu s články o komerčně nedostupných dílech nabídlo nové řešení problémů s vypořádáním autorských práv, kterým čelí instituce kulturního dědictví a které se jeví jako zlepšení ustanovení o osiřelých dílech. Ustanovení o komerčně nedostupných dílech mají širší oblast působnosti a méně administrativních požadavků, které je třeba dodržovat.
Směrnice o osiřelých dílech a ustanovení o komerčně nedostupných dílech nyní existují vedle sebe jako dvě odlišné možnosti, na které se instituce kulturního dědictví mohou při zúčtování práv spolehnout. Jejich rozsah se překrývá, neboť lze tvrdit, že všechna osiřelá díla jsou nutně také komerčně nedostupná, protože komerční využití by vyžadovalo svolení (identifikovaného) nositele práv, ale nabízí různé přístupy.
V rámci komunity autorského práva sdružení Europeana Network Association byla vytvořena pracovní skupina pro výměnu informací a doporučování způsobů, jak úspěšně využívat ustanovení o komerčně nedostupných dílech. Pracovní skupina se domnívá, že tento systém může nabídnout vhodné řešení pro daný účel.
Vzhledem k tomu, že směrnice o osiřelých dílech pouze „částečně splnila cíl usnadnit masovou digitalizaci osiřelých děl“, je podle zprávy Komise nezbytné, aby členské státy provedly ustanovení o komerčně nedostupných dílech při plném respektování oblasti působnosti a požadavků stanovených ve směrnici. To zahrnuje zavedení povinných dialogů se zúčastněnými stranami, tj. konzultace s nositeli práv, organizacemi kolektivní správy a institucemi kulturního dědictví v každém odvětví. Pokud se tak stane správně, černá díra dvacátého století by mohla být nakonec vyřešena řešením komerčně nedostupných děl.
Zjistit více
Pokud byste se chtěli dozvědět více o autorském právu a digitálním kulturním dědictví, připojte se ke komunitě Europeana pro autorská práva a spojte se s [email protected], abyste se připojili k pracovní skupině pro díla mimo obchod.
Můžete si také přečíst náš zpravodajský seriál CDSM Directive Pro, doporučení týkající se autorského práva a jeho úlohy v digitální transformaci odvětví kulturního dědictví a dozvědět se více o dalších řešeních ve Spojeném království. K dispozici je také podrobnější verze tohoto článku k dispozici na Kluwer Copyright Blog.