Něco půjčeného, něco nového...
Jedním z dostupných mechanismů autorského práva, který má zajistit, aby lidé mohli používat obsah chráněný autorským právem pro účely, jako je svoboda projevu, přístup k informacím a právo na vzdělání, jsou „výjimky a omezení autorského práva“. Aby byly tyto výjimky funkční v souvislosti s používáním on-line, musí být jednotné v celé EU, což v současné době většinou nejsou.
V roce 2019 se normotvůrce EU pokusil harmonizovat a modernizovat evropský rámec v oblasti autorského práva prostřednictvím směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Jedním z jejích cílů bylo zajistit řádné fungování digitální a přeshraniční výuky a učení.
Článek 5 směrnice z roku 2019 stanoví povinnou výjimku pro účely „ilustrace pro výuku“ v digitálním prostředí. Ilustrace znamená použití částí nebo výňatků děl (ale také celých děl, pokud jsou menší nebo nemohou být rozděleny) v rámci vzdělávacích materiálů nebo jiné použití v souvislosti s výukou a učením. Nové ustanovení však nemusí být nejlepším řešením problémů, s nimiž se pedagogové potýkají.
Je třeba poznamenat, že výjimka pro „ilustraci pro výuku“ již na úrovni EU existuje v čl. 5 odst. 3 písm. a) směrnice o informační společnosti z roku 2001. Výjimka InfoSoc umožňuje vytváření kopií a sdělování chráněných děl kýmkoli v rozsahu odůvodněném (nekomerčním) účelem. Tato již existující výjimka je relevantní pro instituce kulturního dědictví, protože nemá žádná omezení, pokud jde o to, kdo z ní může mít prospěch. V zemích, kde je výjimka plně provedena, tak mohou instituce kulturního dědictví využít výjimku v oblasti vzdělávání v rámci svých činností, a to i pro kurzy a vzdělávací akce.
Roztříštěné právní prostředí
Problémem vzdělávací výjimky InfoSoc z roku 2001 je, že je volitelná. To znamená, že členské státy ji mohou omezit na vnitrostátní úrovni, nebo ji dokonce vůbec neprovést. A zatímco všechny členské státy mají již existující ustanovení, která nějakým způsobem zahrnují vzdělávací využití založené na výjimce, většina z nich je neprovedla v plném rozsahu.
Mnoho jurisdikcí omezuje jeho uplatňování v různých aspektech, jako je předmět, ale také druhy použití, výplata odškodnění a příjemci. Zatímco většina členských států umožňuje všem uživatelům, včetně institucí kulturního dědictví, využívat výjimku v oblasti vzdělávání, některé z nich omezují pokrytí pouze na vzdělávací zařízení. Například v Polsku vnitrostátní soudy potvrzují výslovné vyloučení institucí kulturního dědictví z oblasti působnosti vzdělávacích zařízení.
Zadejte novou výjimku CDSM, která byla navržena tak, aby fungovala jako povinné minimum ochrany uživatelských práv, pokud jde o vzdělávací využití.
Nový článek 5 – jak závazný?
Článek 5 směrnice o CDSM má bohužel poměrně úzkou oblast působnosti. Vztahuje se pouze na využívání ze strany vzdělávacích zařízení, přičemž opomíjí instituce kulturního dědictví a instituce zapojené do neformálního vzdělávání, a omezuje se na digitální využití, což vytváří roztříštěnost mezi členskými státy a mezi jednotlivými druhy činností.
Povaha nové výjimky navíc není nesporně naléhavá. Směrnice umožňuje členským státům částečně nebo dokonce úplně omezit uplatňování, a to buď na základě dostupnosti „vhodných“ licencí, nebo na základě vlastního uvážení. Členské státy mohou stanovit vyloučení určitých druhů děl, jako jsou materiály primárně určené ke vzdělávání, a mohou stanovit, že lze použít pouze část díla. Mohou stanovit „výjimku“ týkající se konkrétních užití, jakož i spravedlivou odměnu pro držitele práv. I celá výjimka může být zrušena, pokud jsou k dispozici „vhodné“ licence. Člověk se musí divit, proč je výjimka dokonce označena jako povinná.
Digitální použití – ano nebo ne?
Kromě toho se zdá, že jazyk a rétorika výjimky ze směrnice o CDSM vedly k mylným představám o již existující výjimce „ilustrace pro výuku“ v rámci InfoSoc, které ovlivňují provádění nové směrnice do vnitrostátního práva. Zdá se, že vnitrostátní zákonodárci přistupují k již existující výjimce s neurčitým pocitem, že se nevztahuje na digitální užití. Tato mylná představa je do značné míry podpořena názvem článku 5 směrnice o CDSM – „Užívání děl a jiných předmětů ochrany při digitálních a přeshraničních výukových činnostech“ – a nezávazným textem ve směrnici o CDSM, který naznačuje, že na některá digitální užití pro vzdělávání se nemusí vztahovat již existující výjimka EU.
Zděděná výjimka InfoSoc „ilustrace pro výuku“ se však neomezuje na analogové použití. Podle směrnice o informační společnosti jsou ustanovení čl. 5 odst. 3 technologicky neutrální. Předchozí výjimka týkající se vzdělávání by se proto již měla vztahovat na digitální i přeshraniční použití.
To vedlo k tomu, že členské státy zavedly novou výjimku CDSM souběžně se stávající výjimkou InfoSoc. Ve většině případů již mají poměrně širokou, technologicky neutrální již existující výjimku „ilustrace pro výuku“, která zůstane nedotčena, což vytváří nejistotu ohledně toho, jak se budou obě překrývající se výjimky vzájemně ovlivňovat a uplatňovat.
Ó harmonizace, kde jsi?
Přístup směrnice o CDSM se v konečném důsledku výrazně neliší od přístupu InfoSoc. I když je tato nová výjimka prohlášena za povinnou, poskytuje členským státům dostatek možností, jak při provádění postupovat flexibilně. Pokud má být dosaženo harmonizace jasné právní záruky pro používání materiálů chráněných autorským právem pro vzdělávání, bude to pravděpodobně buď ve formě zúžení oblasti působnosti stávajících provedení směrnice InfoSoc na vnitrostátní úrovni, nebo vytvořením dvou paralelních překrývajících se výjimek, aniž by bylo jasné, jak je uplatňovat.
Co to znamená pro instituce kulturního dědictví? Riziko, že vnitrostátní soudy dospějí k závěru, že vzhledem k tomu, že se nová výjimka pro vzdělávání vztahuje na digitální užití, musí být zděděné InfoSoc omezeno na analogové užití, se zdá být poměrně vysoké. Nedostatečná soudržnost reformy bohužel nevěstí nic dobrého pro cíl sledovaný normotvůrcem EU – zjednodušení digitálního a přeshraničního využívání vzdělávání a v konečném důsledku pro právní jistotu.
Hledáte další informace a pokyny týkající se autorského práva a digitálního kulturního dědictví? Prozkoumejte naše specializované zdroje.