Jaká jsou některá omezení veřejné domény, která nejsou chráněna autorskými právy?
Naše zasedání začalo obecným úvodem k nástrojům s výjimkou autorských práv, které by mohly ukládat omezení veřejné domény. Tyto nástroje mohou zabránit nebo omezit zapojení do díla nebo podmínit zapojení určitými podmínkami, jako je souhlas autora díla s jeho opětovným použitím. Tato omezení mohou vyplývat z etických kodexů, které musí instituce kulturního dědictví dodržovat, zejména pokud dílo obsahuje citlivé téma. Mohou rovněž pocházet z vnitrostátních právních předpisů o kulturním dědictví, kde omezení nemusí být nutně spojeno s autorským právem k dílu, ale je vymáháno, i když je dílo ve veřejném vlastnictví.
Po tomto úvodu následovala podrobná diskuse o článku 14 směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu a jeho provádění, zejména v Itálii, Řecku a Nizozemsku. Podle tohoto článku musí členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit pravidla, která stanoví, že žádný materiál vzniklý rozmnožením díla výtvarného umění, jehož doba ochrany uplynula, nebude podléhat autorskému právu nebo právům s ním souvisejícím. Je-li však materiál, který je výsledkem takového úkonu rozmnožení, původní v tom smyslu, že se jedná o vlastní duševní výtvor autora, může dílo stále požívat autorskoprávní ochrany. Jedním z hlavních cílů tohoto pravidla je zabránit institucím kulturního dědictví, aby uplatňovaly autorská práva k digitálním reprodukcím děl kulturního dědictví ve svých sbírkách, které jsou již ve veřejném vlastnictví. To znamená, že se očekává, že instituce kulturního dědictví budou respektovat status veřejné domény těchto děl tím, že nebudou ukládat další omezení jejich digitalizace s cílem podpořit „přístup ke kultuře a její propagaci“ (53. bod odůvodnění CDSM).
Některé podmínky stanovené v jiných nástrojích a jdoucí nad rámec autorského práva, jak je uvedeno níže v některých členských státech, však snižují dopad článku 14 a vytvářejí další překážky pro ochranu veřejné domény.
Článek 14 CDSM a italská situace
Členka řídící skupiny komunity Europeany pro autorská práva Deborah de Angelis vysvětlila současnou situaci v Itálii, pokud jde o provedení článku 14 CDSM do italského autorského zákona. Zdůraznila, že silná ochrana kulturního dědictví v Itálii zůstává nedotčena i po provedení článku. Uživatelé stále musí získat povolení od instituce kulturního dědictví, která je držitelem fyzického díla, a zaplatit koncesní poplatek za reprodukci digitálních obrazů státního kulturního dědictví ve veřejné doméně, pokud jsou tyto reprodukce určeny pro komerční použití.
V dubnu 2023 navíc italské ministerstvo kultury zavedlo minimální poplatky za komerční využití digitálních rozmnoženin státního kulturního dědictví, včetně děl ve veřejné sféře. Vyhláška se vztahuje na všechny státní veřejné instituce kulturního dědictví a bude mít rovněž dopad na instituce, které již zveřejnily digitální reprodukce státního kulturního dědictví s licencemi Creative Commons, aby umožnily další opakované použití. De Angelis se domnívá, že tato situace představuje vážnou hrozbu pro veřejný prostor a umělecké vyjádření, neboť pravidla značně omezují volný pohyb a užívání kulturního dědictví.
Podobné problémy zaznamenané v Řecku v souvislosti s článkem 14 CDSM
Marina Markellou z řídící skupiny komunity Europeany pro autorská práva poukázala na to, že stejný problém je pozorován i v Řecku, možná i v horším stavu. Navzdory doslovnému provedení článku 14 CDSM do řeckého vnitrostátního práva stále existuje omezení podle řeckého kodexu kulturního dědictví. To znamená, že pro rozmnožování, šíření a vyobrazení kulturních statků náležejících státu, a to nejen pro komerční, ale i nekomerční účely, je zapotřebí předchozí povolení řeckého ministerstva kultury. Povolení se uděluje po zaplacení poplatku Řecké organizaci pro rozvoj kulturních zdrojů, která rovněž určuje dobu a podmínky uděleného povolení. Neexistence standardizovaného postupu, který by byl nákladný, časově náročný a netransparentní, je dalším problémem takové nadměrné výhrady.
Zdá se tedy, že toto ustanovení je v rozporu i s užitím materiálu chráněného autorským právem, na který se vztahují výjimky a omezení autorského práva, a vytváří značné problémy pro oprávněné opakované užití děl kulturního dědictví.
Úspěch s článkem 14 CDSM v Nizozemsku
Na našem zasedání byl rovněž člen pracovní skupiny Europeany pro článek 14 Maarten Zeinstra, který vysvětlil stav provádění a uplatňování článku 14 v Nizozemsku. Objasnil, že článek 14 CDSM nebyl proveden do nizozemských vnitrostátních právních předpisů, neboť ty jsou již v souladu s ustanovením CDSM. Navzdory tomu Zeinstra uvedl, že někdy dodržuje praktiky jednotlivých institucí kulturního dědictví, které omezují opakované použití děl ve veřejné doméně, například tím, že umožňují pouze stahování děl pro nekomerční účely. Nizozemsko však naštěstí na rozdíl od Itálie a Řecka nemá žádná další omezení veřejné domény vyplývající z kódů kulturního dědictví.
Sledujte práci pracovní skupiny podle článku 14
Roztříštěné prostředí provádění a dopadu článku 14 CDSM může být pro mnohé matoucí a vyžaduje společné úsilí o pochopení různých aplikací a úsilí o ochranu cílů veřejné domény. Pokud máte zájem sledovat vývoj v této oblasti, podívejte se na práci pracovní skupiny Europeany pro článek 14 !
Zjistěte více a zapojte se
Líbilo se vám číst o těchto diskusích? Pak se k nám připojte v nadcházejících hodinách Copyright and Policy Office! Přehled všech nadcházejících zasedání naleznete zde. Příští zasedání, které se bude konat dne 12. prosince, se bude zabývat přeshraničním využitím: vyjasnění otázek týkajících se příslušné jurisdikce při používání materiálů chráněných autorským právem.