Můžete nám povědět něco o sobě a o historii Nadace na památku otroctví?
Jsem Aïssata Seck, ředitelka Nadace pro památku otroctví. Moje kariéra je poznamenána dlouhodobým závazkem k uznání historie a paměti senegalských Tirailleurs (vojáků francouzských koloniálních vojsk) a obecněji k podpoře vzpomínek spojených se zotročením a koloniálním dědictvím.
Nadace, uznávaná organizace veřejného zájmu, byla založena v roce 2019 francouzskou vládou s cílem pokračovat v úsilí o uznání, které bylo zahájeno zákonem Taubira z roku 2001, a toto úsilí rozšířit. Jejím posláním je předávat historii koloniálního zotročení, oslavovat jeho vzpomínky a propagovat kulturní dědictví, které z něj pochází. Působí v kontinentální Francii, zámořských územích a na mezinárodní úrovni.
Na jaké projekty se FME v současné době zaměřuje?
Po dvoustém výročí odškodnění uvaleného na Haiti v roce 1825 v roce 2025 se nadace nyní připravuje na dva hlavní milníky.
Prvním je připomínka 25. výročí zákona Taubira v roce 2026, zakládajícího zákona, který uznal zotročení jako zločin proti lidskosti. Naším cílem je, aby to byl okamžik paměti, občanství a kultury národního a mezinárodního rozsahu.
To bude zahrnovat mobilizaci kulturních institucí, vzdělávacích a vědeckých akcí, jakož i iniciativ, které sdružují mladé lidi, umělce, výzkumné pracovníky a mezinárodní partnery. Bude to také příležitost k zavedení národní značky "Lieux de Mémoire" (Památná místa), která má propagovat a propojovat památky francouzského dědictví spojené s historií zotročování.
Druhým je příprava velké výstavy v roce 2027, která bude významným krokem k tomu, aby byla historie zotročování ve Francii viditelná a přístupná co největšímu počtu lidí. Tyto projekty jsou součástí širší dynamiky: předávat, sjednocovat a trvale zapisovat tuto historii do kolektivního vědomí.
Jaké aktivity v oblasti vzdělávání děláte a proč to považujete za důležité?
Vzdělání je jádrem našeho poslání. Vyvíjíme vzdělávací zdroje pro učitele, pořádáme školní soutěže a nabízíme nástroje přizpůsobené mladému publiku. Výzvou je dát mladým lidem klíče k pochopení této univerzální historie a k boji proti předsudkům. Předávání znalostí je nezbytné pro vybudování spravedlivější společnosti, která si je vědoma své minulosti.
S jakými výzvami jste se setkali při zdůrazňování černého kulturního dědictví ve Francii?
Prvním problémem je neviditelnost: Dědictví spojené se zotročováním a černošským obyvatelstvem bylo po dlouhou dobu v národních narativech ignorováno nebo marginalizováno. Musíme usilovat o jeho uznání a začlenění do společného dědictví.
Druhá výzva je pamětní a politické povahy: Tato historie se dotýká hlubokých ran a někdy zůstává zdrojem napětí. A konečně je tu věcná výzva: identifikace, uchovávání a propagace předmětů a archivů nutně vyžaduje značné zdroje.
Jak digitální postupy podpořily vaši práci a poslání?
Digitální technologie jsou základním nástrojem pro rozšíření přístupu k této historii. Umožňuje rozsáhlé šíření vzdělávacích zdrojů, dostupnost digitalizovaných archivů a schopnost oslovit mladé a propojené publikum.
Během pandemie byly například naše digitální činnosti nezbytné pro zachování přenosu a vzpomínkových akcí. Dnes se dále zabýváme digitální mediací prostřednictvím sociálních médií a platforem pro spolupráci.
Jaký význam má podle vás zdůraznění těchto digitalizovaných objektů na FME?
Digitalizace umožňuje zachovat a zviditelnit předměty, které jsou často rozptýlené, křehké nebo obtížně přístupné. Demokratizuje přístup k dědictví a nabízí příležitost propojit perspektivy propojením sbírek nacházejících se ve Francii, Evropě, zámořských územích nebo Americe. Pro Nadaci je to způsob, jak ukotvit tuto historii v globálním a sdíleném vyprávění.
Můžete nám povědět o konkrétním příběhu nebo objektu, o který se vaše publikum zajímalo?
Jedním z nejpozoruhodnějších objektů je nařízení Charlese X. z roku 1825 ukládající Haiti obrovské odškodnění výměnou za jeho uznání. Původní archiv, zachovaný ve francouzském Národním archivu, vzbuzuje silné emoce: ztělesňuje jak svobodu, kterou Haiti získalo, tak nespravedlnost dluhu, který tížil jeho rozvoj. Jeho prezentace veřejnosti v roce 2025 byla silným momentem vzpomínání a vzdělávání.
Jakou radu byste dal ostatním evropským institucím, které hledají způsoby, jak vyzdvihnout svou černošskou historii?
Nejprve bych jim doporučil, aby spolupracovaly s dotčenými komunitami, aby spoluvytvářely narativy a vyhýbaly se přístupu shora dolů. Vnést národní vzpomínky do dialogu s globálními dějinami: Historie černošské populace v Evropě je neoddělitelná od Atlantiku a Indického oceánu, koloniální a postkoloniální cirkulace. A konečně investovat do výzkumu, vzdělávání a digitalizace, které jsou mocnými pákami pro trvalé zapsání těchto příběhů do kolektivního vědomí.
Fondation pour la mémoire de l’esclavage met la mémoire nationale en dialogue avec l’histoire globale (Fondační fond pro životní prostředí a globální dialog)
Nous nous entretenons avec Aïssata Seck, directrice de la Fondation pour la Mémoire de l’Esclavage, sur la mission de l’organisation et sur la manière dont elle donne aux jeunes les clés pour comprendre l’histoire et lutter contre les préjugés.
Pouvez-vous nous parler de vous et de l’histoire de la Fondation pour la mémoire de l’esclavage?
Je suis Aïssata Seck, directrice de la Fondation pour la mémoire de l’esclavage. Mon parcours est marqué par un engagement de longue date pour la reconnaissance de l’histoire et de la mémoire des tirailleurs sénégalais et, plus largement, pour la valorisation des mémoires liées à l’esclavage et aux héritages coloniaux.
La Fondation,reconnue d’utilité publique, a été créée en 2019 par l’État français pour poursuivre et amplifier l’action de reconnaissance initiée par la loi Taubira de 2001. Elle a pour mission de transmettre l’histoire de l’esclavage colonial, de célébrer ses mémoires et de valoriser les héritages culturels qui en sont issus. Elle agit en France hexagonale, dans les Outre-mer et à l’international.
Komentáře k FME se concentre-t-il actuellement?
Après avoir marqué en 2025 le bicentenaire de l’indemnité imposée à Haïti en 1825, la Fondation prépare désormais deux grandes échéances.
La première est la commémoration des 25 ans de la loi Taubira en 2026, une loi fondatrice qui a reconnu l’esclavage comme crime contre l’humanité. Nous voulons en faire un moment mémoriel, citoyen et culturel d’ampleur nationale et internationale.
Cela passera par la mobilisation des institutions culturelles, des événements éducatifs et scientifiques, mais aussi par des initiatives qui associent la jeunesse, les artistes, les chercheurs et les partenaires internationaux (Cela passera par la mobilizace institucí kultury, vzdělávání a vědy, mais aussi par des initiatives qui associent la jeunesse, les artistes, les chercheurs et les partenaires internationaux). Ce sera également l’occasion de lancer un label national des „Lieux de mémoire“, destiné à valoriser et relier les sites patrimoniaux liés à l’histoire de l’esclavage.
La deuxième est la préparation d’une grande exposition en 2027, qui constituera une étape majeure pour rendre visible et accessible au plus grand nombre l’histoire de l’esclavage en France.
Ces projets s’inscrivent dans une dynamique plus large : transmettre, fédérer et inscrire durablement cette histoire dans la conscience collective (transmettre, fédérer et inscrire trvanlivost cette histoire dans la svědomí kolektiv).
Quel genre d’activités faites-vous autour de l’éducation et pourquoi trouvez-vous cela important?
L’éducation est au cœur de notre mission. Nous développons des ressources pédagogiques pour les enseignants, organisons des concours scolaires et proposons des outils adaptés aux jeunes publics (Nous développons des ressources pédagogiques pour les enseignants, organisons des concours scolaires et proposons des outils adaptés aux jeunes publics). L’enjeu est de donner à la jeunesse les clés de compréhension de cette histoire universelle et de lutter contre les préjugés. La transmission est essentielle pour construire une société plus juste et consciente de son passé.
Quels défis avez-vous rencontrés pour mettre en valeur le patrimoine Noir en France ?
Le premier défi est l’invisibilisation : longtemps, le patrimoine lié à l’esclavage et aux populations noires a été ignoré ou marginalisé dans les récits nationaux. Il faut travailler à sa průzkum et à son intégration dans le patrimoine commun. Le deuxième défi est d’ordre mémoriel et politique : cette histoire touche à des blessures profondes et reste parfois zdroj napětí. Enfin, il existe un défi matériel : l’identification, la conservation et la valorisation des objets et archives nécessitent des moyens importants (Identifikace, ochrana a zhodnocení významných památek a archivů).
Komentář les pratiques numériques ont-elles soutenu votre travail et votre mission ?
Le numérique est un outil fondamental pour élargir l’accès à cette histoire. Il permet de diffuser largement des ressources pédagogiques, de rendre accessibles des archives numérisées, et d’atteindre des publics jeunes et connectés (Základní zdroje, přístupnost archivů numérisées, et d’atteindre des publics jeunes et connectés).
Přívěsek la pandémie, par exemple, nos activités numériques ont été essentielles pour maintenir la transmission et les commémorations. Aujourd’hui, nous explorons davantage la médiation numérique à travers les réseaux sociaux et des plateformes collaboratives (Aujourd’hui, nous explorons davantage la médiation numérique à travers les réseaux sociaux et des plateformes collaboratives).
De votre point de vue, quelle est l’importance de mettre en valeur ces objets numérisés au FME ?
La numérisation permet de sauvegarder et de rendre visibles des objets souvent dispersés, fragiles ou difficilement accessibles (Numérizace permet de sauvegarder et de rendre visibles des objets souvent dispersés, křehké látky ou difficilement přístupné). Elle démocratise l’accès au patrimoine et offre la possibilité de croiser les regards, en reliant des collections situées en France, en Europe, dans les Outre-mer ou dans les Amériques. Pour la Fondation, c’est une manière d’ancrer cette histoire dans un récit global et partagé (Fondační fond, c’est une manière d’ancrer cette histoire dans un récit global et partagé).
Pouvez-vous nous parler d’une histoire ou d’un objet particulier qui a intéressé votre public ?
L’un des objets les plus marquants est l’ordonnance de Charles X de 1825 imposant à Haïti une indemnité colossale en échange de sa reconnaissance. L’archive originale, conservée aux Archives nationales, suscite une émotion forte : elle incarne à la fois la liberté conquise par Haïti et l’injustice de la dette qui a pesé sur son développement. V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2025 a été un moment fort de mémoire et de pédagogie na anglické Wikipedii.
Quels conseils donneriez-vous aux autres institutions européennes qui cherchent des moyens de mettre en valeur leur histoire des Noirs ?
Je leur conseillerais d’abord de travailler avec les communautés concernées, pour co-construire les récits et éviter une approche descendante. Ensuite, de faire dialoguer les mémoires nationales avec l’histoire globale : l’histoire des populations noires en Europe est indissociable des circulations atlantiques et d’Océan indien, coloniales et postcoloniales (neoddělitelné populační kolonie v Evropě). Enfin, d’investir dans la recherche, l’éducation et la numérisation, qui sont des leviers puissants pour inscrire durablement ces histoires dans la conscience collective.