Před deseti lety, 20. listopadu 2008, se Europeana katapultovala do světa. Malý tým vedený ředitelkou Jill Cousinsovou několik měsíců zuřivě pracoval na přípravě zahájení projektu, který by zpřístupnil evropské kulturní dědictví světu.
A tady to bylo: internetové stránky.
A nejen další webové stránky. Bylo to výsledkem inspirativní myšlenky, podpořené dopisem šesti hlav států tehdejšímu předsedovi Evropské komise panu Barrosovi, že Evropa by měla převzít odpovědnost za svou minulost a učinit ji nedílnou součástí své budoucnosti.
Okamžitě mě to chytlo.
Dnes je Europeana stále místem, které má institucím kulturního dědictví umožnit svobodně a bez překážek sdílet své sbírky se světem. Během uplynulého desetiletí jsme zažili zvýraznění, kterých si vážíme, a okamžiky, kdy jsme měli pocit, že je všechno marné. Něco vyhraješ, něco prohraješ.
Působení a energie, které tuto iniciativu vyvolaly, však vždy zůstaly s námi. Tento duch žije v našem týmu v nadaci Europeana Foundation, v tisících lidí, kteří tvoří sdružení Europeana Network Association, v přátelích, které máme v organizacích občanské společnosti, jako je nadace Wikimedia Foundation a Creative Commons, ve všech kulturních inovátorech, s nimiž jsme v průběhu let pracovali a hráli.
Na oslavu našeho výročí proto dávalo smysl požádat naše přátele, aby nám poskytli náhled na to, jak vidí budoucnost. Žádné těžkopádné manifesty, ale freestylové provokace o příležitostech a nástrahách světa proměněného kulturou.
Budoucnost je tady. „Brány jsou již otevřeny“, informuje George Oates. Jak se tato budoucnost utváří, je do značné míry na nás, navrhují naši přátelé. „Bude zapotřebí představivosti a odvahy, abychom přehodnotili staré předpoklady, pozvedli naši vizi a obnovili svět,“ říká Michael Peter Edson.
Hraješ si? Čtěte dál.